V dnešním článku bych hry rozdělila do dvou kategorií, a to: Deskové hry a počítačové/konzolové hry. Hry obecně vznikly kvůli rozvíjení, naučení a zabavení. Hry milují jak dospělí lidé, tak děti a myslím, že to vždy tak bude. Deskové hry jsou to nejlepší, čím zabít nudu na párty, oslavě či rodinné sešlosti. Jistě se u nich zasmějete, a navíc strávíte ten čas se svoji rodinou, přáteli a blízkými. Je důležité, aby i samotné rodiny podnikali takzvané rodinné odpoledne/večery. Přijde mi, že málo rodin tráví čas takto spolu, například hraním deskových her a dle mého je to škoda. Rodiny by měly čas trávit spolu a deskové hry je to jediné řešení.
V mé rodině se nám rodiče vždy věnovali a hráli s námi ty nejrůznější deskové hry, my se tím jako rodina ještě více sblížili a celé to bylo hrozně fajn. Pokud spolu rodiny takto netráví moc čas a děti jsou raději zalezlé v pokoji, může to poté vyústit v to, že se vám děti třeba nebudou svěřovat a celkově si nebudete tolik blízcí. Deskové hry hodně spojují vztahy, viděla jsem to v naší rodině. V dnešní době jsou ale problém počítače a telefony. Děti raději tráví svůj čas na telefonu než s rodinou, a to je špatně. Druhým kamenem úrazu jsou hry konzolové a počítačové.
Ačkoli to má někdo jako koníček a baví ho hrát různé hry, jsou tu i případy, kdy počítačová hra vzbudí v hráči agresivitu, která se pak promítá do jeho osobního života. Počítačové hry dokáží člověka odreagovat a někdo třeba má hru místo filmu, protože věřte mi, i konzolová či počítačová hra má vlastní příběh a pokud se do něj vžijete, často vás příběh hry vezme za srdce více než film, jelikož hrajete za danou postavu a procházíte jeho příběhem. Člověk musí vědět, kde je ta hranice. Samozřejmě hry, které vzbuzují agresivitu nejsou dobré a také hry obecně dokáží brát hodně času a koukání do obrazovek není pro naše tělo nic zdravého, ale občas je takovýto útěk z reality potřeba.